Od začátku roku se toho událo spoustu. Změny v profesorském sboru, nový předmět zaměřený na pěstování bylinek, vznik studentských skupin či Akiho výhra v turnaji soubojového klubu. O všem by se dalo napsat mnoho vět, ale nejsou to tak důležité informace, jako bolest, která leží v Akiho srdci.
Do školy se velmi těšil a to hlavně z důvodů, že zase uvidí Susan, se kterou se seznámil už minulý rok. Po čase strávený s touto dívkou, začal pociťovat něco, co necítil ještě nikdy. Vždy, když byla nablízku, usmála se na něj nebo spolu něco podnikly, ať už to bylo jen pouhé trénování kouzel, cítil, že není tak prázdný. Poprvé za těch 12 let cítil, že mu bije srdce a v blízkosti Susan bilo ještě víc. Ze začátku to bylo pro něj zvláštní a nepochopitelné. Postupem času si začal uvědomovat, že asi tohle znamená přátelství a tento zvláštní pocit, začal být jeho prázdné osobnosti příjemnější. Takové je přátelství? Hřejivý pocit, síla proudící v žilách a nutkání se usmívat. Aki nyní konečně pochopil slova svého otce.
Postupem roku se ale zhoršilo Akiho zdraví a znova proležel celé týdny v posteli. Zase skončil sám, bez kontaktu se svým jediným přítelem. Dny ubíhaly, venku se ochladilo a Aki zrovna procvičoval nová kouzla, které probíraly na hodině. Se Susan se už neviděl několik dní, což se mělo změnit ještě v ten den. Střetli se až někdy kolem večeře ve společenské místnosti, chvilku se bavili a pak mu oznámila "Za chvíli musím jít, máme sraz se skupinou" ... Neviděli se tak dlouho a hned zase zmizí. Aki měl pocit, že mu srdce vyskočí z těla. Co je to? Infarkt?! Dokázal se na ni usmát a rozhodl se, že si raději půjde lehnout. "Tak brzy?" byla její otázka na jeho rozhodnutí. "Stejně jdeš pryč, tak už nemám co dělat." odpověděl ji a Susan se s ním rozloučila, že už musí jít. Aki zůstal ještě chvíli sedět na gauči se skloněnou hlavou. Kam zmizel ten příjemný pocit? Je mi zle, píchá mě u srdce...mám zlost! Okamžitě zamířil dolů, do tréninkové místnosti, kde si svou zlost vybil na nebohých tréninkových panácích, do kterých vráželo jedno podkopávající kouzlo za druhým. Byl tak naštvaný, že po takovém množství seslaných kouzel se necítil vůbec unaveně. Nový pocit, úžasný pocit....Chci někomu ublížit! Bohužel, panákům moc ublížit nemohl a tak se vydal tedy do pokoje se uklidnit a jít spát. Cestou ještě potkal Susan bavící se Seanem. Netušil jakou dobu se zdržel dole, ale Nespěchala náhodou někam?
To nejhorší se mělo teprve stát.
Aki už ani netušil co je za den. Zrovna si to mířil do velké síně a zrovna, když vylezl ze sklepení do vstupní místnosti, všiml si dvojice stojící opodál. Susan a Leon. Docela se divil, že je Susan tak brzy vzhůru, vždy vstávala až tak po obědě, tedy, aspoň to většinou tvrdí. Rozhodl se, že je nebude rušit v rozhovoru a šel se najíst. Po chvilce si opodál sedl i Leon, což by bylo v pořádku, jen po chvilce se objevila i Susan a zamířila hned za Leonem. Přestože se Aki zadíval na strop, periferním viděním sledoval své okolí. Susan zůstala sedět u stolu a objevil se někdo další. Marcus Gordon...
Zvláštní chlapec z Mrzimoru, známý tím, že v půlce rozhovoru uteče za někým druhým. A tento Marcus přišel Susan popřát k vánocům a dát jí vánoční dárek. Nic zvláštního, nic zlého, prostě přátelské gesto. Aki na moment zavřel oči, ale hned je musel otevřít, neboť vedle sebe uslyšel hlas chlapce. Marcus přišel popřát i jemu a když se Aki podíval jeho směrem, všiml si, že Susan už zmizela.
Na veřejnost se Aki dostal až na večeři, kde si znova sedl dál od lidí. Neměl vůbec dobrou náladu a chtěl být sám, což ostatní určitě nevěděli, jelikož za ním zamířil Sean a bavili se o soubojovém klubu, a že by rád s ním trénoval. Aki mu na to jakžtakž kývl a Sean si nejspíše všiml jeho zlé nálady, takže ho nechal být. Ke stolu k ostatním si přisedl znova i Leon a opakoval se stejný scénář jako u oběda. Přiběhla Susan a zamířila si to okamžitě za Leonem. Proč to tak bolí? Proč je přátelství tak bolestivé? Nebo snad....cítím k ní něco víc? Proto to tak bolí? Susan zase někam odběhla. Aki se zvedl a zamířil za Seanem, kterému oznámil, že pokud chce trénovat, bude ho čekat v tréninkové místnosti. Tam taktéž ihned zamířil a dřív než dorazil Sean udělal několik desítek kliků, které ho více nabudily. Sean dorazil a začali trénovat kouzelnické souboje. Při turnaji ho už dokázal porazit, ale nyní Akimu vyletovala hůlka z ruky po každém kole, což jeho náladě vůbec nepomáhalo. Tělem mu proudil vztek a začínal být agresivnější, díky čemuž vyhrál další kolo.
Hodiny ubíhaly a Akimu se zlepšovala nálada. Potřeboval ze sebe vybít všechen ten stres a zlost. Při prohře se začal i smát, ale na druhou stranu, Seanovi se přestalo dařit jako na začátku a mračit se začal on. Trénink skončil vítězstvím pro Seana. Dali se do debaty, která skončila větou. "Susan celý den běhá za Leonkem" A dobrá nálada byla zase pryč!
To už byl silvestr. Konec roku a jeho nálada byla na bodě mrazu. Venku bylo plno sněhu, díky kterému byl jeho běh na pozemcích fyzicky náročnější, Přesně to potřeboval.
Celý den pak strávil v tréninkové místnosti a večer, se rozhodl, že se podívá na silvestrovskou oslavu. Oblékl se do slavnostního kimona a zamířil na ono místo plné lidí a hudby. Stál zrovna u baru a vybíral si jídlo. Susan za ním přišla a pozdravila ho. Měl velice smíšené pocity. Vůbec neví, jak se v takové situaci chovat a jediné na co se zmohl, bylo koupit si jednohubky a sednout si ke stolu. Byl prostě sám sebou. Po hnusných jednohubkách se byl podívat na taneční soutěž a i tam stál jen na okraji, dál od lidí. Po soutěži skončil zase u baru a cpal se dalšími jednohubkami. Tyhle byli ještě horší, ale naházel je do sebe všechny. Lidé se mezi sebou bavili, smáli se, tancovali či popíjeli. Aki skončil na balkóně, kde nikdo nebyl. Sledoval noční oblohu a hlavu měl prázdnou. Nepřemýšlel nad ničím. Jak se blížil půlnoc, balkón se začal plnit lidmi. Jeho pohled se od oblohy neodtrhl a nevšímal si nikoho, kdo se vedle něj postavil. Obloha se rozzářila ohňostrojem a po jeho konci jen sklonil hlavu k zemi. Co teď? Mám ještě někomu vůbec důvěřovat? Co když to dopadne stejně?
Skončil zase ve sklepení hradu, ve společenské místnosti Zmijozelské koleje. Seděl sám na gauči a koukal do země. Za nedlouho se objevila Gabrielle s Leonem a pro jistotu je opustil. Šel se projít a ani netušil jak, najednou se dostal do prvního patra, potom se objevil v tajné místnosti, kterou každý nazývá "voda". Nohy ho nakonec zavedli zpět do společenské místnosti, kterou prošel se svěšenou hlavou a nevšímal si nikoho z přítomných. Došel zase do tréninkové místnosti, ve které trávil více času než ve svém pokoji. Tam se posadil na schody a dál koukal do země. Za pár minut se vedle něj někdo posadil a pro je ho velké překvapení, to byla Skylar Lopez, taky zvaná jako "Maya". Začala se ho vyptávat na jeho stav a chování a Aki se ji svěřil se svou bolestí.
"Byl to její úkol." Takto se vyjádřila Maya k tomu, proč Susan byla jen s Leonem. Úkol, který dostala v rámci nějaké hry. Co jsou to za hloupé hry?! Ale znamenalo to, že se nezamilovala do Leona! Stále je tady šance, že se všechno dá do pořádku. Teď už ji jen musím najít!
Další den strávil Aki hledáním Susan. Hledal ji všude, po celém hradě, vyptával se druhých, jestli ji neviděli, ale nic. Jakoby se po ní slehla zem....